hnědé básničky
HNĚDÉ BÁSNIČKY
ZAJÍČEK
Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati?
Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč.
ZAJÍČEK
Šel zajíček brázdou,
měl kapsičku prázdnou.
Potkala ho Káča
dala mu koláča.
ZAJÍČEK
Zajíčku v lesíčku copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.
Zajíc
Koulím, koulím kuličku
pak k ní přidám čepičku
dole malou kuličku
počkám potom chviličku.
Co ti chybí neposlucho?
Jedno ucho, druhé ucho.
Zajíc sedí v trávě,
asi snídá právě.
OPIČKY
Koho by to napadlo, pověsit se na madlo.
Opičky se pohupují, po tetičce pokukují.
Houpy, hou, houpy hou opičky se radujou.
Šnečku, šnečku
Šnečku, šnečku vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky
a trojníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček.
Šneček
Leze šneček podle meze, svůj domeček s sebou veze.
Jestli na něj někdo sáhne, do domečku se hned vtáhne.
Ježek
Dupe, dupe a jak funí,
na zádech si nosí trní.
Tahle zvláštní košilka,
je jen samá bodlinka.
Ježek
Cupy, dupy u chalupy dva ježci se honí
třetí čeká na jablíčko, sedí pod jabloní.
Cupy, dupy u chalupy hnedle vedle plotu,
když těch jablek bude více, dá je do kompotu.
Ježek
Ježek ten je ježatý,
od hlavy až po paty.
Mračí se a žaluje
na každého, kdo tu je.
Ježku – co ti vadí?
Že mě nikdo nepohladí.
Srnec
Když jsem sbíral hříbky, máme do polívky
Spatřil jsem vám v lese, srnce na pasece.
Najednou tam stál, tichounce za smrčky
na hlavě parůžky, jak korunku král.
Když jsem šel z hub
Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub. Našla ho Johana z dlouhejma nohama. Já na ní dup, dej sem ten zub, nebo ti vytrhnu z kožichu chlup.
Medvíďátko
Pročpak malé medvíďátko, spí tak sladko, ach tak sladko.
Ono se mu asi zdá, jak to bývá u medvědů - o velikém hrnci medu.
Proto malé medvíďátko, spí tak sladko, spí tak sladko.
Medvídci
Když sluníčko v létě pálí, medvídci se v trávě válí.
Pokukují na mráčky, drbají si čumáčky.
Pro slepičí kvoč
Proč kopřiva pálí?
Proč se lenoch válí?
Proč, proč, proč – pro slepičí kvoč.
Proč jsou v síru díry?
Proč maj raci kníry?
Proč, proč, proč – pro slepičí kvoč.
Proč maj zebry proužky?
Proč maj školy zkoušky?
Proč, proč, proč – pro slepičí kvoč.
Kohoutí zpěv
Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky.
Umí je nazpaměť
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete
A kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč.
Hnědé bývají i botičky:
Šiju boty
Šiju boty do roboty,
Nemam chleba ani sejra,
Kočka mi to všechno snědla
Kššššššš.
Šili ševci, šili boty
Sedlákovi do roboty
Sedlákovi do pole.
Šidlí, šidlí švec
Zlámal kopytec.
Zlámal kopyto
Odpusťte mu to!
Co s botou?
Sedí kotě na plotě, očkem šilhá po botě.
Že by si s ní chtělo hrát, tlapky dovnitř schovávat.
Sedí štěně u plotu, má zálusk též na botu.
Nejdřív si s ní pohraje, pak do hlíny zahrabe.
Běží Honzík podél plotu, hledá svoji levou botu.
Při hře s dětmi zapomněl, kde svou levou botu měl.
A do hněda se vše zbarvuje na podzim, příroda odpočívá, venku fouká větřík a děti pouští draha:
Drak
Draku, draku, ty jsi vážně drak?
Hudry, hudry je to tak.
A máš zuby dračí?
Mám dva a to mi stačí!
A co těmi zuby jíš?
Princezen mám plnou skrýš.
I ty lháři, každý to ví,
že jsi jenom papírový. Můžeme vystříhnout malého draka a domalovat mu obličej, ocásek
Větrník
Já mam doma větrník ruce před sebou a pohybujeme do prava do leva půlkroužky
Udělal ho náš Toník.
Když se do něj zafučí, ruce před pusu, fučíme
Větrník se otočí. Ruce před sebou a uděláme s nimi celé kolečko, nebo se otočíme kolem své osy
Foukej, foukej větříčku
Foukej, foukej větříčku ruce nad hlavou, máváme jimi do stran
Shoď mi jednu hruštičku
Shoď mi jednu nebo dvě jednu ruku dáme před sebe, druhou ruku dáme před sebe
Budou sladké obě dvě. Tleskáme, můžeme se olizovat, pohladit bříško
Na podzim také kromě toho, že fouká větříček, tak se nám zbarvuje listí – nejprve je barevné a pak je hnědé a tak si o něm řekneme říkanku:
Padá listí
Padá listí zlaté, rudé
je ho plná zahrada.
A co potom padat bude
až to listí opadá?
Potom bude padat sníh,
co ho bude na větvích.
Co ho bude všude, všude
jen to slunko bude rudé.
Čočka
Radili se kuchaři,
co dobrého uvaří.
Rozhodli se pro čočku,
byl to oběd pro kočku.
Do sudu
Tak jsme čapli zlodějíčka, šlo to jako po drátku
Pošleme ho ze sluníčka, na pár týdnů do chládku.
Dělá hmyzu ostudu, zavřeme ho do sudu.
Do sudu, do sudu, do sudu, do sudu.
Tam si asi nějaký čas pobudu.
POHÁDKA:
Jak šli bratři pro kládu
Jeden sedlák měl tři syny, nebáli se žádné dřiny.
„Kubo dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu: „Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech, co mám dělat? Je to pech!“
Kuba nejde, co se děje? Zavolali pro Matěje:
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu: „Já jí také neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech“ Kuba dodal: „Je to pech!“
Matěj nejde, to je doba …ztratili se v lese oba.
„Honzo dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu: „Sám tu kládu neunesu! Na jednoho je to moc, pospěšte mi na pomoc! Chopte se té klády bratři, ve třech máme sílu za tři!“
Už se kláda nakládá „Hej rup, šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem, polní cestou za potokem. Nesou kládu z javora, rovnou domů do dvora.
PEČENÍ:
Pekař peče housky
Pekař peče housky, uždibuje kousky.
Pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva.
Pekly koláče
Jedna Káča, dvě Káče stojíme proti sobě, ruce před sebou, nejprve tleskneme proti sobě jednou rukou, pak druhou, pak oběma
pekly spolu koláče.
Jedna si je spálila, koukneme smutně do dlaně
druhá si je chválila. pohladíme se
Tancuj se mnou
Tancuj se mnou dám ti koláč
Tancuj se mnou dám ti dva
Naše máma včera pekla a já ti je schovala
Tralala, schovala, ještě jednou do kola
Tralala, tralala tancuje i dům
Tralala, tralala bim, bác bum.
Brambora
Koulela se koulela, velikánská brambora rukama naznačujeme koulení
neviděla, neslyšela, sáhneme na oči, uší
že od někud ze zhora, ukazujeme nahoru
padá na ní závora. ruce dáme před sebe pohybem ze zhora dolů a překřížíme
Kam padáš ty závoro? rukou děláme tytyty
Na tebe ty bramboro. rukou ukazujeme na druhého
Kdyby tudy projel vlak rukama naznačujeme jízdu vlaku
byl by z tebe bramborák. Tleskáme
Řezání
Řežu dříví na polínka, ať má topit čím maminka.
Řežu, řežu polena, až mě bolí ramena.
Až mě bolí celý kříž, řízy, řízy, řízy, říz.
Mámo usmaž kobližky
Mámo, usmaž kobližky!
Až mi dojdeš na šišky.
Nemám už čím topit synku,
dělej něco pro maminku.
V lese bum, bum, bum
šiška jako dům.
Za ní druhá a hned třetí
z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček – jménem ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne
ale šiškou ani nehne.
Zavoláme prostředníčka: „Prostředníčku pomoz nám“
Chlapečkovi zrudla líčka: „Nadarmo se namáhám“
Zavoláme prsteníčka: „Prsteníčku, tak co ty?“
Chlapečkovi zrudla líčka – šiška dělá drahoty.
Zavoláme na malíčka: „Pojď malíčku, pomoz nám“
Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává:
„Ty jdi sem, a ty jdi tam, čekejte až zavolám.
Tak teď, „hej rup!“ už ji nesem“
vracejí se spolu lesem.
Máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.
Boudo, boudičko
Myška hrabalka domek hledala, boudičky v lese se proto zeptala:
„Boudo, boudičko, venku už se stmívá, pověz mi pověz, kdo v tobě bývá?“
v ruličce od toaletního papíru jsou ukazováček, prostředníček, prsteníček – malíček ťuká na boudu a ptá se - prsty v boudičce se začnou hýbat
„Já žabka kuňkalka, já zajíček ušáček a já slípka kdákalka – pojď hrabalko dá, místa nemáme moc, ale přečkáme tu spolu noc. malíček se nacpe k ostatním
Žili tam spolu celý rok, když tu ozval se strašný krok a na boudičku medvěd buší.
palec klepe do ruličky
Zvířátka něco zlého tuší, vyběhla honem na louku, medvěd rozdupal chaloupku
palec rozmačká ruličku
Z boudičky zbyla hromádka, jinou si postaví šikovná zvířátka.
